Vladimír Pikora: Narodili sme sa, aby sme mali deti

1
680

Spolu s manželkou analyzuje finančné trhy vo vlastnej firme Next Finance. Píše a publikuje, napríklad aj v týždenníku Reflex: nielen o tom, ako koronavírus torpéduje svetovú ekonomiku, ale aj o tom, že veľa detí majú (vraj) len “pitomci”. Otec šiestich detí Vladimír Pikora v našom česko-slovenskom rozhovore, ktorý dokázal prekonať aj momentálne uzavreté hranice, si ale nesťažuje ani počas “korony”: “Opět se ukázalo, že je potřeba vše dobře organizovat a spoléhat jen na sebe. Od nikoho nic nečekám.”

Trendom je neuzatvárať manželstvá

S manželkou máte šesť detí, vediete spoločnú firmu, navyše obaja často publikujete. Je to síce asi nudná, ale povinná otázka: ako to všetko stíhate?

Ano, už se na to ptalo asi milion lidí. (úsmev) Je to o organizaci práce. Myslím, že většina lidí dělá mnoho věcí, která dělat nemusí a zbytečně si komplikují věci. Když se toto oseká, čas už je. Navíc moje práce je mým koníčkem, takže mi nevadí pracovat tolik hodin jako jiným. Netrpím tím. Třeba většina našich článků vzniká při snídani. Zatímco jinde si třeba ráno vyprávějí o tom, co bylo včera v televizi, my rozebíráme ekonomiku. Přitom vznikne nějaký názor a ten pak už jen hodíme na papír. Tím vznikají synergie.

Nie je to odborné konštatovanie, ale skôr súkromné pozorovanie: Zdá sa mi, že súčasným trendom sú menej početné rodiny, manželia mávajú max. 1-2 deti, navyše sa veľa manželstiev rozpadá. Vy idete proti prúdu. Prečo?

Já bych vás poopravil. Trendem je neuzavírat manželství. Lidé se ho bojí. Někteří lidé si myslí, že „bez papíru“ je život snazší. Podle mě jen neznají zákony. Naopak v manželství je rodina právně více chráněná. A když máte jednou s někým děti, tak jste s ním skrze ně spojeni, až do jejich dospělosti. Neuzavírání sňatků je podle mě jen důsledkem právní neznalosti a neprozíravosti.

Neuzavírání sňatků je podle mě jen důsledkem právní neznalosti a neprozíravosti.

Ohledně počtu dětí není třeba hledat argumenty a důvody. Nikdy jsme si neplánovali, kolik budeme mít dětí. Vzhledem k tomu, že já i moje žena máme jen jednoho sourozence, jsme automaticky bez přemýšlení očekávali, že bude mít také jen dvě děti.

To, že jich máme šest, je prostě výsledkem okolností. Někdo by řekl výsledkem náhody. Já si prostě myslím, že jsme se zde nenarodili kvůli tomu, abychom pracovali jak včeličky a platili daně jak mourovatí. Stejně jako jiné přírodní druhy jsme se narodili, abychom měli děti. Každé zvíře se množí. Jen lidé se tváří, že nejsou součástí přírody a mají jiné poslání. Já si to nemyslím.

Až když se nám narodily děti, uvědomil jsem si, že bych jich chtěl víc. Přirozené je mít děti a mít jich hodně. Ti, co je mít nechtějí, se přirozeně rozhodli, že své geny šířit nebudou a že příští generace budou více po Pikorovi než po nich.

Většina lidí nad tím takto ale nepřemýšlí. Většina lidí v pozadí vidí peníze. Bojí se, že hodně dětí stojí hodně peněz. Já to vidím jinak. Nechal jsem si dělat rodokmen a zjistil, že s výjimkou mých rodičů a jejich rodičů měli všichni moji předci čtyři až deset dětí. A nikdo z nich nebyl bohatý.

Děti nejsou hlavně o penězích, děti jsou hlavně o sebeomezení. A většina lidí se nechce omezovat.

Děti nejsou hlavně o penězích, děti jsou hlavně o sebeomezení. A většina lidí se nechce omezovat. Já kdybych neměl děti, můj život by byl po přepočtení na peníze luxusnější. Každý rok bych byl několikrát v Karibiku. Takto musím více počítat, ale stojí to za to. Jinými slovy, lidé za argument peněz skrývají vlastní sobectví, které si nechtějí přiznat. Nemá smysl si nic nalhávat. Mít hodně dětí je prostě omezující. Já s dětmi nikdy nebyl v Karibiku, protože koupit osm letenek je sakra rozdíl, než koupit jednu. A je to rozdíl i organizačně.

Důkazem, že děti nejsou o penězích, je pro mě i to, že mnozí moji bohatí kamarádi, kteří by uživili autobus dětí, mají také jen dvě děti. Prostě jim to tak vyhovuje. Málokdo chce přebalovat šest dětí a v noci se nevyspat. I já byl už unavený, když jsem učil čtvrté dítě jezdit na kole a vysvětloval, kde je Národní divadlo. Je to prostě náročné. Peníze jsou jen výmluvou.

Ak niekto nechce deti, nech si sám našetrí na dôchodok

Mať šesť detí, to chce kvalitnú logistiku, ale aj dobré hospodárenie. Začnime logistikou: vozievate deti do školy či na krúžky? Pomáhajú vám starí rodičia či susedia?

S logistikou je to podobné jako s organizací. Musíte si to řádně rozmyslet. Některé koníčky jsou prostě nerealizovatelné. Představa, že vozím děti každý den na hokej, je naivní. Organizačně si pomůžete, když máte některé kroužky online. Syn se tak třeba učí na kytaru. S dětmi nám nepomáhají ani rodiče, ani sousedi.

Organizaci a logistiku řešíme ale i v kuchyni. Třeba jedna lednice a jedna myčka se ukazují jako nedostatečné. Jenže naše kuchyň se dvěma lednicemi nepočítala. Ta příští už je mít bude. To samé máme s hrnci. Pro nás je skoro každý malý.

Moje rada je hodně pracovat s vysokou produktivitou. Já nabízím jen pot a práci, a proto jsem u levice tak nepopulární.

Máte nejakú radu pre vyrovnaný rodinný rozpočet? Dá sa aj pri šiestich deťoch niečo usporiť, odložiť, prípadne investovať? 

Na dálku se nedá nikomu radit. Já sám se řídím jednoduchým heslem: „Když nemůžeš, tak přidej.“ Když je málo peněz, tak více pracuji a více vydělávám. Nešetřím. Každý rok se přitom podaří nějaká investice. Bez ní by nebyl důchod. Takže moje rada je hodně pracovat s vysokou produktivitou. To ale většina lidí nedá a akorát se u podobné rady rozčílí. Vynadá mi, místo toho aby se zamysleli nad sebou, jak být produktivnější. Podobné rady nikdo slyšet nechce, proto jsou teď populární levicové ekonomové vyprávějící pohádky o pečených holubech až do pusy. Já nabízím jen pot a práci, a proto jsem u levice tak nepopulární. Dnes chtějí všichni slyšet o tisku peněz a garantovaném příjmu a naivně věří, že to může dlouhodobě fungovat.

 

Zaujali ste ma vaším článkom, v ktorom obdivujete britských manželov Radfordovcov s 21 deťmi. (V apríli sa im narodil ďalší prírastok, takže už majú 22 potomkov.) Napísali ste: „Člověk — podobně jako každý jiný živočich na této planetě — se nenarodil proto, aby pracoval, ale aby předával geny dál. Tedy aby měl děti. Jenže moderní společnost je jiná. Postmoderní člověk si myslí, že se narodil pro kariéru. Ve všem vidí peníze.“ Tento názor ste už napokon spomenuli v našom interview. Kariéra je síce ilúzia, ale z niečoho treba žiť. Mnohí manželia riešia práve tento problém: ako skĺbiť rodinu i kariéru (prácu). Dá sa to? A máte pochopenie pre tých, čo dajú prednosť kariére pred deťmi?

Skloubit se to dá, akorát to není lehké. Je to jako redukční dieta. Ta také existuje a funguje, akorát hodně lidí hledá takovou dietu, kde by toho hodně snědli a hodně zhubli a diví se, že jim to nejde. Proto většina lidí nikdy nezhubne. Řešení je prostě moc nepříjemné a každý na to nemá vůli. S větším počtem dětí to je stejné. Něco se musí obětovat a někteří lidé to nikdy neobětují. Pokud někdo nechce děti, je to jeho volba. Jen ale nesouhlasím s tím, aby moje děti jemu jednou platili důchod. Ať si našetří sám!

 

Spoločnosť neoceňuje matku šiestich detí, ale nositeľku šiestich medailí

Vo svojich článkoch upozorňujete na nebezpečia plynúce z ekologického alarmizmu. Jedným z nich je aj birth strike, ide o voľbu menej detí pre (klimatické) dobro planéty. Aký je váš názor na páry, ktoré nemajú deti, aby zamedzili produkcii CO2?

Je to jejich volba. Zemřou a s nimi i jejich názor. V přírodě je podobné uvažování nenormální. Tam se všichni chtějí množit. Jedinou výjimkou je, když žijí živočichové v moc velkém blahobytu na omezeném prostoru. To vědecky dokázal na pokusech pan Calhoun. Až se budou mít lidé hůř, tyto názory zmizí.

Pro mě je matka šesti dětí větší sportovkyně než majitelka šesti medailí. Porod i výchova dětí jsou daleko náročnější disciplínou, která má na rozdíl od té vteřiny ve sportu smysl.

Dostáva sa podľa vás v dnešnej dobe rodinám náležitého spoločenského ocenenia?

Ne. Dnešní společnost má jiné hodnoty. Neoceňuje matku šesti děti, ale nositelku šesti olympijských medailí. Honění se za body a vteřinami je pro dnešní generaci důležitější. Myslí si, že ta vteřina vedoucí k vítězství je důležitá. Já to tak ale nemám, a proto mi jména většiny sportovců nic neříkají. Pro mě je matka šesti dětí větší sportovkyně než majitelka šesti medailí. Porod i výchova dětí jsou daleko náročnější disciplínou, která má na rozdíl od té vteřiny ve sportu smysl.

Je to široká téma, ktorá sa v jednej otázke určite nedá obsiahnuť, ale viete si predstaviť fungujúcu ekonomiku (a napríklad aj fungujúci dôchodkový systém) bez fungujúcich rodín?

Ne. Právě snaha socialistů a moderních liberálů o zpřetrhání rodinných pout vede k tomu, že přestala fungovat mezigenerační solidarita a průběžný důchodový systém. Najednou mají všichni pocit, že mají na vše nárok. Mají pocit, že se postará stát. Ten se ale starat neumí, a proto všichni jednou zapláčou.

Začali sme obligátnou otázkou, tak ak dovolíte, ďalšou obligátnou skončíme. Ako pandémia COVID-19 otestovala vašu rodinu? Ako ju zvládate? Čo ste sa počas tejto skúsenosti s karanténou naučili?

Myslím, že to zvládáme celkem dobře. Nestěžuji si. Opět se ukázalo, že je potřeba vše dobře organizovat a spoléhat jen na sebe. Od nikoho nic nečekám. Starší děti se učí s menšími a my se učíme jen s těmi nejstaršími. Ukázalo se, že je dobře mít doma zásoby, aby člověka nerozhodilo, že je zavřený některý obchod. Představa, že nakupuji každý den, abych doma permanentně nic nemusel mít, mi není vlastní.

 

Článok pôvodne publikovaný na  https://otcom.sk/vladimir-pikora-narodili-sme-sa-aby-sme-mali-deti/

1 komentár

ZANECHAŤ KOMENTÁR

Zadajte svoj komentár
Prosím zadajte svoje meno